Vítám vás v historii na kolejích.

Příslušenství

4. ledna 2010 v 19:03 | Guláš |  Parní lokomotiva
Příslušenství
K příslušenství parní lokomotivy náleží: strojvůdcovská budka, osvětlení lokomotivy, písečník, rychloměr, mazací zařízení, brzdové zařízení apod. Strojvůdcovská budka je pracovištěm lokomotivní čety. U prvních lokomotiv budky nebyly, pouze plošina se zábradlím. Postupně se zřizovaly jednoduché zástěny a přístřešky, až se vyvinula budka, chránící poměrně dobře lokomotivní četu před nepříznivými povětrnostními a provozními vlivy. Budka umožňovala výhled na trať a byla vybavena větráním i vytápěním a dokonce i sedačkami.
Osvětlení lokomotivy bylo u starých strojů olejové, později postupně petrolejové, plynové (acetylénové) a u moderních lokomotiv elektrické. To se dosazovalo dodatečně i na starší stroje. Elektrické osvětlení zahrnuje zdroj elektrického proudu - parní turbogenerátor, u nás o výkonu 500 W se stejnosměrným napětím 24 V, návěstní svítilny, dálkový reflektor, osvětlení pohonu a rozvodu, osvětlení budky a její armatury, přenosnou svítilnu, zásuvky, odbočné krabice, osvětlení tendru - lopatníku, rozváděč s přepínači a pojistkami a příslušné izolované vodiče elektrického proudu.
Pískovací zařízení (obr 4) umožňuje zvýšit tření mezi spřaženými koly lokomotivy a kolejnicí při rozjezdu vlaku nebo pří jízdě do stoupání a zamezuje prokluzování kol při zhoršení adhezních podmínek povětrnostními vlivy, což snižuje tažnou sílu nebo brzdicí silu lokomotivy Zařízení bylo buď mechanické nebo pneumatické. Jeho základem je nádrž (a) pro suchý, jemnozrnný písek, umístěná u starších lokomotiv na ochozu po obou stranách kotle nebo uvnitř rámu. Později se umísťovala na vrchní části válcového kotle. Pneumatický písečník má na bocích nádrže trysky (b), jimiž se přivádí stlačený vzduch ze vzduchojemu (c). Stlačený vzduch proudící tryskou rozvíří písek v nádrži a strhává jej do písečníkových trubek (d). Trubkami jej žene na povrch hlavy kolejnice pod kola lokomotivy. Zařízení se obsluhuje písečníkovým kohoutem (e) z budky lokomotivy.
Rychloměr (obr. 5) je registrační přístroj, umístěný v budce na dohled strojvedoucího. Je poháněn mechanickým převodem od zadní spojnice nebo od nápravy běhounu pod budkou. U našich lokomotiv se používaly zejména přístroje Hausshälter, Hasler a Teloc (obr. 5, 5a, 5b).
K mazání kluzných ploch šoupátkových komor, parních válců, křižákových vodítek a nápravových ložisek a jejich kluznic se používala různá mazací zařízení:
a) u starších lokomotiv kondenzační maznice, tzv. lubrikátor, (obr. 6a),
b) u novějších lokomotiv
1, Friedmannovy mazací lisy AD, KD, LD, DV - pro parní válce a šoupátkové komory (obr. 6b-1),
2. mazací lisy FSA pro ústřední mazání nápravových ložisek, ložiskových kluznic, podvozkových čepů a křižákových vodítek (obr. 6b-2),
c) mazací lisy LD pro kompresory tlakové brzdy (obr. 6c).
Součástí mazacího zařízení jsou mazací trubičky, uzávěry potrubí, rozprašovače a rozdělovače oleje.
Důležitým zařízením kolejových vozidel je brzdové zařízení. Základním prvkem brzd parních lokomotiv byly brzdy špalíkové. Účinek brzdových zdrží na obruč kola se vyvozoval brzdovým mechanizmem poháněným u ručních brzd pákou nebo klikou a u mechanických brzd tlakem páry nebo stlačeným vzduchem, působícím na píst v brzdovém válci. Starší lokomotivy bývaly vybaveny brzdou sací. Silový účinek u ní vyrovnal přetlak atmosférického vzduchu působící na píst, pod nímž byl v brzdovém válci udržován podtlak. Ten se dosahoval parním ejektorem.
Ve 30 letech se u nás postupně zaváděly tlakové brzdy, neboť byly účinnější a hospodárnější. Lokomotivy s tlakovou brzdou měly nesamočinnou přídavnou brzdu pro lokomotivu a tendr a samočinnou průběžnou brzdu, působící v celém vlaku. Obě se obsluhovaly ze stanoviště strojvůdce. Základní části tlakové brzdy jsou znázorněny na obr. 7: kompresor (1), dvoustupňový s jedním parním válcem - typ D {obr. 1a), dvoustupňový sdružený - typ Knorr nebo Škoda (obr. 1b), hlavní vzduchojem (2), hlavní potrubí (3), brzdič přídavné brzdy (4), brzdič vlakové brzdy (5), upravovač tlaku (6), uzavírací kohouty (7), dvojitý zpětný ventil (8), rozváděč (9), pomocný vzduchojem (10), brzdový válec (11) odbrzďovač (12), brzdové spojky (13), tlakoměry brzdy (14), spouštěč kompresoru (15), parní ventil s ovládacím kolečkem (16). Z řady soustav tlakové brzdy se u nás používaly hlavně brzdy Westinghouse, Knorr a Božič. Od vlakového brzdiče Božič byl konstrukčně odvozen brzdič Škoda N/O (obr. 7 - detail 5). Používal se u všech novějších parních lokomotiv naší domácí konstrukce.
K příslušenství parní lokomotivy lze dále počítat sněhový pluh, který se mohl v zimním období přišroubovat na předek lokomotivy, dále již zmíněné ochozy a usměrňovače kouře, stupátka, madla, zábradlí, plachty k překrytí prostoru mezi budkou a tendrem apod.
V cizině se do podvozků tendrů montovaly i pomocné parní stroje, pohánějící některá z dvojkolí tendru. Takto poháněné podvozky se nazývaly boostery. Sloužily ke krátkodobému zvětšení tažné síly při rozjezdu nebo při jízdě na stoupání. Výkon lokomotivy tím stoupl o 400 až 500 k (300 až 370 kW). U nás se zvažovala možnost jeho použití u plánované nákladní lokomotivy typu 1' E 1' p3, řady 569.0. Na obr. 8 je méně časté užití boosteru uspořádaného v zadním podvozku lokomotivy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 cialis cialis | E-mail | Web | 7. června 2014 v 4:40 | Reagovat

Hello!

2 Clementlalty Clementlalty | E-mail | Web | Neděle v 20:31 | Reagovat

Porn photo of my ex here => https://vk.cc/8OGwS5

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama