Vítám vás v historii na kolejích.

Tendr lokomotivy

4. ledna 2010 v 19:04 | Guláš |  Parní lokomotiva
Tendr lokomotivy
Pracovní zásoby paliva a vody se již od počátků parního provozu umísťovaly nejčastěji na přívěsném kolejovém vozidle - tendru. Jeho velikost rostla úměrně s výkonem lokomotivy. U našich lokomotiv se zásoby vody v tendru pohybovaly od 3 do 35 m3 a zásoby uhlí od 1.5 do 20 m3. V zahraničí, zejména v USA, měly tendry zásoby vody až 90 m3 a uhlí až 50 m3.
Typický tendr parní lokomotivy (obr. 1) má tyto hlavní části: spodek, jehož základem je rám (1) s dvojkolími a ložisky (2) a s odpružením (3); vodojem (4), nádrž na palivo - uhlák (5) a dále skříně pro nářadí a provozní materiál (6), popř. šatníky. Podvozky (7) byly obvykle dvounápravové, otočné. Dvojkolí tendru měla vnější ložiskové čepy, U starších tendrů byla ložiska kluzná, u novějších valivá. Odpružení tendru bylo řešeno listovými pružnicemi a vahadly, u některých podvozků šroubovitými pružinami nebo kombinací obou typů pružnic. Spojení tendru s lokomotivou bylo zpravidla provedeno třemi tuhými spojkami (8) a odpruženo listovou pružnicí (9) a dvěma nárazníčky (10). Zadní část tendru byla vybavena obvyklými nárazníky a šroubovkou jako předek lokomotivy. Na zadní části tendru byly většinou skříně na nářadí (11) a pomocný materiál. Někdy se nad tuto skříň umísťoval ještě vzduchojem. V čele tendru byla upravena stěna s dvířky nebo s otvorem se svisle posuvným uzávěrem a plošina - lopatník (12) pro nabírání uhlí lopatou. Starší tendry měly nýtovanou konstrukci, novější byly svařované. Tendr měl plnicí a průlezné otvory (13) a spojovací vodní potrubí (14) z vodojemu k napáječům a u tendrů s nádržemi pro uhelný prach nebo pro mazut přívodní potrubí paliva (14a) k topeništi. U dvou a třínápravových tendrů byl vnější plechový rám, u podvozkových tendru jej tvořila konstrukce z profilových nosníků, nebo u tendru typu Vanderbildt bezrámová, samonosná konstrukce vodojemu (obr. 2a - tendr pro topný olej řady 930.3).
Tendry lokomotiv s velkými rošty v topeništi byly vybaveny mechanickým přikladačem uhlí (obr. 2b). Skládal se ze žlabu s drtičem (15), z převodové skříně (16), z dvojčitého parního stroje s hnacím hřídelem (17), ze šnekového dopravníku (18), z teleskopické komory (19), z výtlačné komory (20), z rozmetací desky s tryskovou skříní (21), z rozváděče páry s regulačními ventily (22), z trojitého tlakoměru (23) a z mazacího lisu (24). Tendry lokomotiv vytápěných topným olejem nebo uhelným prachem měly upravenou konstrukci zásobníku paliva (obr. 2a).
U posunovacích lokomotiv a u lokomotiv místních a příměstských drah se umísťovaly zásoby paliva a vody přímo na lokomotivě. Tyto stroje se označovaly jako tendrové lokomotivy (tendrovky). Objem uhláků našich tendrovek býval 1 až 7 m3 a vodojemů 2 až 15 m3. Uspořádání uhláku a vodojemů bylo konstrukčně řešeno tak, aby váha provozních zásob byla rovnoměrně rozložena na nápravy lokomotivy. Oddělené vodojemy po stranách kotle a za budkou strojvedoucího byly mezi sebou spojeny komunikačními rourami. Zejména u menších tendrových lokomotiv - zvláště průmyslových - býval plechový rám přímo konstruován jako vodojem. U tendrovek v USA i jinde v cizině se konstruovaly vodojemy na vrchní části válcového kotle jako tzv. sedlové nádrže.
 


Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.